Sisi

Sisinka je (byla?) moje prvorozená. Přišla v roce 2014 v červenci a odešla 24.4.2019 bůhvíkam. Kamarádky, co se umějí napojit na Vesmír, tvrdí, že se má u někoho dobře a že žije v prostředí, kde se o ni dobře starají- jsem tomu ráda, že jí nepřejelo nebo se něco špatného nestalo. Ale i tak srdce bolí, že tu není. Kočky jsou ale svobodomyslná zvířata a já je nemíním nijak omezovat, tak se musím smířit i s takovými „konci-nekonci“.

Jinak mi Sisinka přinesla do života spoustu radosti a srandy. Hned v úvodu jsem ji nechala načipovat, že kdyby se ztratila, je vedena v databázi zvířat a hned ji najdou. No- nic takového se nestalo, zaplatila jsem si pátrání, vyvěsila desítky plakátů, pojezdila po blízkém i dalekém okolí, napsala do všech databází…

Vždycky ale bude prvorozená a tak se v mé kanceláři skví její obrázek, mám ji na displeji telefonu a její tvář divoké šelmy je ve velkém na mém karavanu.

Co je pro ni typické:

je to princezna, chce být první a jediná- proto si myslím i taky odešla někam, kde je zase jediná- u nás už bylo těch koček moc. Dokud byla většina koček venku a ona jako jediná v domu, tak jí ti kolegové-externisté, nevadili. Prostě je na zahradě respektovala. Ale nehrála si s nimi. Stranila se jich. Je zajímavé, že k pejskům se klidně přitulí, ale ke kočkám nikdy. Nikdy ale na ně neútočila, radši sykla a sebrala se a šla pryč. Je velké tulítko a ráda spinkala se mnou v posteli-pokud jí to bylo dovoleno. Taky nás vítala na louce, když jsme se vraceli od přehrady domů a vítala mne na plotě, jak jsem přijížděla autem.

Sisinko, pokud se ještě jednou narodíš jako kočička a budu v té době na světě, tak zas přijď!